IPv6 – nechtěné dítě (pomalu) přichází

Přečetl jsem si článek kolegy Lhotky IPv6 –nechtěné dítě?, kde shrnuje diskuse v rámci IETF z přelomu letošního a loňského roku. Musel jsem se pak se podívat na kalendář, jestli opravdu máme začátek roku 2017. Úvahy tohoto typu bych očekával tak před pěti lety, kdy byl podíl IPv6 datagramů na celkovém provozu hluboko pod jedním procentem.

Vést defétistické debaty v situaci, kdy velké servery už běžně nabízejí své služby po IPv6, na Google přichází novým protokolem skoro 15 % uživatelůMicrosoft připravuje ve své vnitřní síti přechod na čisté IPv6, protože udržovat nadále IPv4 v dual-stack uspořádání je pro jeho síťaře příliš zatěžující, mi připadá jako ryzí anachronismus. Řekl bych, že ledy se konečně hnuly, nový protokol se začíná prosazovat a fundamentalisté z klubu „Vždyť je to úplně nepoužitelné“ si potichu hledají jiný terč.

Samozřejmě, tempo nasazování IPv6 zůstává daleko za očekáváním. Podle původních plánů touto dobou nemělo po IPv6 přicházet 15 % uživatelů, ale skoro všichni, zatímco IPv4 mělo tiše dohořívat na smetišti dějin. Nepodařilo se, jde to otravně pomalu, spousta služeb i poskytovatelů Internetu se IPv6 nezatěžuje, ale věci se přece jen hýbou vpřed.

Současný Internet je zkrátka příliš velký, do IPv4 byly investovány obrovské prostředky a to vše přináší setrvačnost a odpor ke změnám. Můžeme jen nostalgicky vzpomínat na počátek roku 1983, kdy tehdejší ARPANET skokově přešel z původního protokolu NCP na IPv4. Podobně dramatická změna se v prostředí s více než miliardou připojených zařízení nedá očekávat.

Přitom se zdá, že leckteří účastníci zmiňované diskuse očekávají nějaký Okamžik s velkým „O“, kdy do toho IPv6 pořádně praští. Ten skoro jistě nenastane. Jen se provoz IPv4 bude postupně komplikovat a prodražovat (nákupy adres, provozování stále většího počtu NATů). A různé firmy podle své konkrétní situace začnou dříve či později zvažovat, jestli by se jim nevyplatilo jeho používání omezit či zcela odstranit, podobně jako výše zmiňovaný Microsoft.

Rostoucí trend potvrzuje i inventura adres, kterou pravidelně publikuje Geoff Huston. Jsou z ní patrné celkem očekávatelné věci, jako je malý objem přidělování nových IPv4 adres (není kde brát), rostoucí převody IPv4 i přidělování nových IPv6.

Osobně mě ve zveřejněných statistikách překvapuje efektivita využití adresního prostoru, tedy poměr prefixů skutečně ohlašovaných ve směrovacích tabulkách vůči všem přiděleným. Člověk by očekával, že s adresní nouzí se v IPv4 bude každý snažit svůj vzácný prefix ohlašovat, zatímco IPv6 adresy, jejichž získání je snadné, si leckdo pořídí jen tak pro budoucnost. Ve skutečnosti je opak pravdou – viz obrázky 6 a 13 v odkazovaném článku. Využití IPv4 se sice lepší, ale stále není ohlašováno více než 20 % přidělených prefixů, zatímco se ve směrovacích tabulkách neobjeví méně než 10 % IPv6 prefixů.

Ale abych se vrátil k původnímu tématu: Se stavem nasazení IPv6 rozhodně nemůžeme být spokojeni. Na druhé straně mi ale úvahy na téma, jestli celé IPv6 není postaveno úplně špatně a možná se vůbec neprosadí, nepřipadají na místě. Prosazovat se totiž už začalo a (podle statistik Google) stále zrychluje.

Pavel Satrapa