hledat:

Videokonference MBONE
v prostředí operačních systémů MS Windows

Obsah:

1. Úvod
2. Doporučený hardware
3. Vybrané hardwarové prostředky pro zpracování obrazu
   • 3.1 AverMedia
   • 3.2 WINNOV Videum
   • 3.3 Miro VIDEO PC (studio PCTV)
   • 3.4 Kamera Video WebCam (USB)
4. Aplikační programové vybavení MBONE
   • 4.1 Freewarová varianta na bázi sdr, vic, rat, ...
   • 4.2 Sdr plugin moduly
5. Závěrečné poznámky

1. Úvod

Tento dokument shrnuje některé zkušenosti s implementací a provozem videokonferenčních aplikací na počítačích třídy PC a řadou operačních systémů Windows 98/2000/XP. Dále uvedené informace nelze v žádném případě považovat za vyčerpávající a vždy zaručující úspěch, ale spíše jako pokus o souhrn získaných poznatků a případných komentářů, které mohou uživatelům cestu usnadnit.

2. Doporučený hardware

Analogicky s implementací MBONE aplikací v prostředí operačního systému Linux doporučujeme následující minimální vybavení počítače:

• Intel Pentium II 300 MHz a vyšší, výkon procesoru je potřebný pro kódování (komprese) i dekódování přenášeného obrazu a zvuku; za optimální můžeme považovat počítač vybavený procesorem Intel Pentium II/III Xeon,
• 128 MB RAM,
• full-duplexní zvuková karta založená na čipu CS-423x (např. Crystal CS 4237B) nebo Sound Blaster 16 a vyšší,
• grabovací karta založená na čipu BT848 nebo ještě lépe na čipu BT878 (např. AVerMedia),
• mikrofon a videokamera (Camcorder nebo tzv. počítačová kamera),
• operačním systémem podporovaná síťová karta.

Pozn.: Dvouprocesorový počítač s operačními systémemy MS Windows nelze doporučit; program VIC v režimu Transmit tuto možnost doposud nepodporuje.

Pro další postup instalace technických prostředků budeme předpokládat, že máte úspěšně nainstalován operační sytém řady Windows 98/2000/XP s aktuální verzí service packu.

Co se týká zvukové karty, zde zpravidla mnoho problémů nenastává; v podstatě základním kritériem je, aby pro danou verzi operačního systému existovaly příslušné ovladače. Pokud se budete držet výše uvedených zvukových karet, či karet s těmito typy kompatibilních, mělo by zprovoznění aplikace RAT proběhnout bez větších problémů.

Zastavme se nyní trochu podrobněji u práce s videem. Účast ve videokonferencích MBONE můžeme rozdělit do dvou základních režimů:

• účastník s omezenou množinou funkcí,
• účastník s plnohodnotným přístupem.

Prvou skupinou máme na mysli takovou implementaci, která umožňuje pouze pasivně přijímat videosložku videokonferenčního programu a případně aktivně participovat pouze prostřednictvím audia či pracovní plochy. Tento režim práce může být v řadě případů docela postačující; úspěšně jej lze použít například nejen ke sledování řady přednášek či přenosů z různých konferencí přenášených po MBONE, ale užitečný může být i pro prosté první seznámení s provozem MBONE. V tomto případě vám při implementaci odpadne nejsložitější část týkající se zprovoznění speciální grabovací karty a bude vám zatím stačit dostatečně rychlá klasická grafická karta (s pamětí 4 MB nebo více). Programem VIC pak můžete sledovat videosložku zvolené konference; režim Transmit (vysílání) bude nedostupný.

Podstatně složitější problém nastane, rozhodnete-li se pro plnohodnotný přístup do MBONE včetně vysílání vlastního videosignálu. Zde již musíte mít prostředky podporující připojení videokamery či jiného zdroje videosignálu. Při jisté míře zjednodušení to lze realizovat následujícími způsoby:

• samostatná karta pro zpracování videa (tzv. grabovací karta),
• kombinovaná videokarta (integrující funkce klasické videokarty i grabovací karty),
• kamera připojená na USB port,
• kamera připojená přes interface IEEE1394,
• připojení kamer přes paralelní port počítače.

3. Vybrané hardwarové prostředky pro zpracování obrazu

Relativně dobrý přehled podporovaného hardware můžete nalézt na adrese:

Nevýhodou tohoto přehledu je, že mnohé zde uvedené karty nejsou v ČR dostupné (např. řada Win/TV od firmy Hauppauge), a že zde nejsou zastoupena řašení na bázi standardu USB.

V prvé skupině se lze setkat s grabovacími kartami založenými často na čipu BT848. Prakticky ověřené bylo řešení s  kartou Miro VIDEO PCTV, ale s velkou pravděpodobností bude fungovat i řada dalších karet založených na výše uvedeném čipu včetně "noname" karet, které jsou součástí levných videokonferenčních souprav východoasijských výrobců. Kromě čipu BT848 vyrábí firma Conexant (dříve Booktree) další čipy (BT849/878/879), z nichž zejména čip BT878 se stává velmi frekventovaný. Dokladem tohoto faktu může být i to, že nový výrobce karty PCTV, firma Pinnacle, osazuje nové série právě čipem BT878 (Studio PCTV), kde však nekompatibilita odpovídajících ovladačů se stává zdrojem řady problémů.

Druhé, prakticky ověřené řešení bylo s kartou Videum AV PCI od firmy Winnov. Tato karta je založena na zcela jiném typu čipu než čipy z výše uvedené řady BT. Karty Winnov Videum se vyrábí ve verzi ISA/PCI s integrovanou zvukovou kartou (AV) nebo bez (VO). Přesto, že jsme testy prováděli s variantou AV, praktičtější a flexibilnější je zřejmě používat verzi bez integrované zvukové karty VO a zvukovou kartu mít jako samostatné zařízení. Z hlediska interface na sběrnici počítače lze jednoznačně doporučit standard PCI.

Nejznámějšími zástupci druhé skupiny jsou výrobky firem ATI a Matrox, ale i některých dalších. Nejčastější příčinou problémů je absence "grabovacího" ovladače dané karty podporující standard WDM (Windows Driver Model) nebo VfW (Video for Windows) pro danou verzi operačního systému Windows. Na rozdíl od operačního systému Linux, kde vývoj příslušných ovladačů úspěšně provádějí nezávislí programátoři, v "mateřských" firmách  je situace v operačních systémech řady Windows leckdy horší a zůstává jen u slibů. Téměř vždy i přes nespornou kvalitu hardware, ovladače nejsou vždy silnou stránkou a oživování grabovacích funkcí bývá někdy dosti komplikované.

Třetí varianta založená na bázi USB předpokládá, že váš počítač je vybaven USB řadičem a že používáte operační systémy Windows 98/2000/XP. Při této variantě odpadá potřeba grabovací karty a USB kamera se připojuje přímo na USB port počítače (resp. USB hub). Z hlediska nákladů je toto řešení úsporné; na trhu existuje řada levných USB kamer, které lze použít. Vhodné je, aby daný ovladač USB kamery podporoval standard Windows Driver Model (WDM) a samozřejmě stejná volba byla nastavena ve volbě Device programu vic. Většina ovladačů USB kamer z kompatibilních důvodů podporuje i struktura VfW. Prakticky byla úspěšně ověřena varianta s kamerou Creative Video Blaster WebCam Go Plus, která současně umožňuje v autonomním režimu i funkci digitálního fotoaparátu. USB videokamery lze díky své konstrukci doporučit spíše pro aplikace charakteru "videotelefon", než pro přenos z jednacího sálu videokonference.

Čtvrtou variantou je připojení kamery přes interface IEEE1394 (firewire). Tento způsob je typický pro moderní digitální kamery (camcodery). Předpokladem pro tento typ připojení je, že váš počítač je vybaven IEEE 1394 portem, ať již na základní desce či samostatným řadičem. Pokud musíte instalovat samostatný řadič, vyhoví prakticky jakýkoliv včetně těch nejlacinejších. Pozor je třeba dát snad jen na to, že délka připojeného kabelu, dle standardu IEEE 1394 smí být maximálně 4,5 m. Z hlediska komfortu je implementace lépe proveden v operačním systému Windows XP, kde je programům zprostředkován i typ zařízení, ne jen třída. Každopádně je tento způsob připojení kamery k počítači nejuniverzálnější.

Poslední, pátou, variantu s připojením kamery přes paralelní port jsme prakticky neověřovali pro její zastaralost a neperspektivnost. Nejznámějším představitelem je zařízení QuickCam od firmy Connectix. Z hlediska charakteru použití má tato varianta mnoho společného s výše popsanou variantou USB, ale z hlediska zejména rychlosti přenosu dat za ní výrazně zaostává.

V následujících subkapitolách si popíšeme instalace některých vybraných, u nás relativně rozšířených, grabovacích karet nebo USB kamer, které jsme ověřili. Záměrně volíme instalaci v té verzi operačního systému MS Windows, kde se vyskytly případné problémy.

3.1 AverMedia

Grabovací karta firmy AverMedia TVPhone 98w/VCR (novější varianta AverMedia Aver TV) představuje velmi kvalitní víceúčelovou kartu postavenou v nových verzích na čipu BT878 (dříve to byl tradiční BT848). Kromě grabovacích funkcí umožňuje mimo jiné příjem televize, rozhlasu, včetně funkcí záznamu i přehrávání videa a některé další možnosti.

Karta je součástí soupravy, která dále obsahuje dálkový ovladač, mikrofon, FM anténu, infračidlo s kabelem, víceúčelový speciální kabel S-VIDEO/REMOTE, propojovací kabel se zvukovou kartou (s konektory typu jack), instalační CD a stručný návod. Karta sice zajišťuje některé funkce zvukové karty, přesto výrobce předpokládá, že váš počítač má instalovanou plnohodnotnou zvukovou kartu.

Na "zadní" straně karty nalezneme několik konektorů, které se zapojují následujícím způsobem:

FM - slouží k připojení antény pro FM tuner (buď přiložené náhražkové antény, či jakékoliv jiné vhodné)

TV - zde se připojuje koaxiální kabel od televizní antény

VIDEO - slouží k připojení zdroje videosignálu (např. z kamery) po koaxiálním kabelu ukončeném konektorem typu cinch (kompozitní video)

S-video - zde se používá speciální kabel, který je distribuován v rámci soupravy. Tento kabel slouží v podstatě jako prodlužovací kabel pro S-video signál (je ukončen S-video zásuvkou) a zároveň slouží k připojení infračidla pro dálkový ovladač (zásuvka typu jack). Infračidlo si po připojení umístěte na vhodné místo na krytu počítače. Pozor: S-video zařízení nikdy nepřipojujte přímo do zásuvky na kartě, ale vždy prostřednictvím tohoto speciálního kabelu. (Výrobce uvádí, že hrozí poškození "systému".)

Audio out - je zásuvka, do které lze připojit sluchátka či aktivní externí "repro" (pozor, nebudete moci přehrávat hudbu z CD), nebo lépe použijte přiložený kabel, kterým propojte tuto zásuvku se zásuvkou zvukové karty označenou zpravidla LINE IN. V tom případě se sluchátka či externí repro připojují do standardní zásuvky na zvukové kartě označené zpravidla SPEAKER OUT.

Audio in - slouží k připojení audio signálu z externího zdroje (např. videokamery). Potřebný kabel není dodáván; chcete-li si jej pořídit, pak na jedné straně musí být stereo jack příslušného průměru a na straně druhé dva konektory typu cinch. Pokud však připojujete přiložený mikrofon či případně jiný (např. součást headsetu sluchátek s mikrofonem), výrobce doporučuje mikrofon připojit do zásuvky MIC IN na zvukové kartě.

X - nové modely karet již tuto zásuvku nemají.

Instalace - MS Windows 98

Součástí dodávky je CD, které obsahuje ovladače a aplikační programy pro operační systém Windows 98. Instalace probíhá víceméně intuitivně, instalovaný software je schopen plnit deklarované funkce. Použití grabovací karty s příslušnými ovladači v programu VIC byl též bezproblémový. I přesto lze doporučit ověřit si, zda-li na níže uvedém webu neexistuje novější verze ovladačů a dalšího software.

Instalace - MS Windows 2000/XP PRO

Poznámka: Ověřování probíhalo na české verzi Windows XP PRO.
Jak již bylo dříve uvedeno, existuje několik verzí "balení" produktu, které se liší zejména verzí ovladačů a příslušných aplikačních programů. Nejdříve si popíšeme instalaci staršího typu (poznáte jej tak, že na "krabici" je produkt označen AVER TVPhone 98w/VCR). Z hlediska software jsou v nové verzi AVER TV series opraveny některé chyby, ale aplikační software je již vázán na aktivační klíč.

Nový typ distribuce můžete instalovat i z přiloženého CD, postup je obdobný s dále popsaným. Drobné odchylky jsou uvedeny na konci této kapitoly. Novější typ karty je na krabici označen AVER TV series.

Stručný popis instalace:

1. Předpokládáme, že máte korektně nainstalován systém Windows 2000/XP PRO včetně aktuálních verzí service packu. Vzhledem k tomu, že karta AverMedia podporuje plug-in-play, předpokládáme, že tuto podporu máte aktivovánu.
2. Stáhněte si z http://www.aver.com.tw/ soubor avertv431.zip (AVer TV Studio/TVPhone98w/VCR).
3. Soubor avertv431.zip rozpakujte. Po rozpakování získáte dva soubory: Avertv431AP.zip - aplikace a Driver878_V5370_XPlogo.zip - ovladače. Oba soubory opět rozpakujte.
4. Strukturu souborů v adresáři obsahujícím ovladače vidíte na následujícím obrázku.

   

   Spusťte aplikaci InstallDriver.
   Po ukončení běhu instalátoru ukončete instalaci nebo nebo explicitně aktivujte funkci Průvodce přidáním hardware. Po ukončení instalace ovladačů si ověřte, zda-li instalace byla úspěšná. Je-li vše v pořádku, rozšíří se seznam instalovaných zařízení o následující čtyři položky:



5. V adresáři, ve kterém máte rozbalené komponenty AverStudia spusťte program Setup.
• Potvrďte, že chcete v instalaci pokračovat. Nyní se zobrazí seznam předpokládaných HW komponent a jejich vlastností, které by měl Váš počítač splňovat. Další instalace předpokládá potvrzení tlačítkem:
• (samozřejmě až po splnění HW konfiguračních požadavků)
• Vyberte správnou TV normu (Czech Republic PAL -D/K) - viz obrázek.

  

• 
• Vybrat/vytvořit adresář, do kterého chcete nainstalovat AVerTV Studio software

  

• 
• Zadat název složky v nabídkovém menu Programy.
• 

Nyní probíhá instalace software. Po úspěšné instalaci si můžete přečíst soubor Readme / .

Instalace je v tomto okamžiku již hotova.

Konfigurace software:

1. Start -> Programy -> AVerTV Studio -> AVerTV Studio
2. Aktivovat Panel (tlačítko vlevo dole - viz obrázek).
3. Vybrat způsob připojení kamery ("S-Video" nebo "External Composite Video").

Důležitá poznámka! Vzhledem k tomu, že TV norma se ukládá u některých verzí software do .INI souborů, se kterými příslušné ovladače karty nepracují, je u těchto verzí po každém vypnutí počítače nutné vždy spustit program AverTV Studio, a to dříve než začnete s grabovací kartou pracovat s jakýmkoliv aplikačním programem. Při nedodržení tohoto postupu může být nastavena implicitní norma NTSC (obraz se rozpadne "do pruhů").

Instalace nové verze ("krabice" je označena AVER TV series), která je distribuována od podzimu roku 2001, probíhá obdobně s tím rozdílem, že instalaci můžeme již provádět z přiloženého CD ROMu AVER TV series, ale i tak jsou případné nové verze z výše uvedeného webu ypravidla lepší volbou. Pro jistotu si ověřte, zda-li v záhlaví souboru CD:\Driver\Win2000\readme.txt je uvedeno datum May 2001. V tomto adresáři jsou též uloženy všechny potřebné ovladače.
Instalace probíhá analogicky s již dříve popsaným postupem. Dále budete pokračovat nabídnutou instalací CD AverMedia TV Series Software Fleet komponentami AverMedia Utility Software a případně i Teletext Software.

Po restartování počítače je ještě nezbytné zadat sériové číslo produktu a tím inicializovat instalované ovladače. Z příkazové řádky spustíte program drvcfg.exe a na vyžádání zadáte sériové číslo, které najdete na leporelu stručné instalační příručky (Quick Guide). Tím je instalace ukončena.

3.2 Instalace grabovací karty WINNOV Videum

Firma Winnov (http://www.winnov.com/) vyrábí dvě varianty grabovacích karet Videum, lišících se přítomností či absencí části pro zpracování zvuku (AV, VO). Praktické experimenty jsme prováděli s kartou Videum AV (PCI), tzn. že karta Videum byla implementována v PCI slotu a obsahovala i integrovanou zvukovou kartu. Nespornou výhodou karet Videum je daleko větší šíře komerčního i volně šiřitelného programového vybavení, které tuto kartu doporučuje či dokonce na ní trvá. Na druhé straně jsou karty firmy Winnov poněkud dražší a postrádají funkce příjmu televizního signálu.  Jak již bylo uvedeno dříve, doporučujeme kartu WINNOV Videum pro sběrnici PCI a bez integrované zvukové karty (VO). Vzhledem k tomu, že jsme však testy prováděli na kartě AV, bude instalační popis vycházet z tohoto modelu. Varianta VO by měla být pochopitelně jednodušší.

Instalace probíhá v těchto krocích:

1. Obdobně jako u jiných typů grabovacích kater je třeba si stáhtnout poslední verzi ovladačů. Na URL http://www.winnov.com/ v době tvorby tohoto materiálu existovaly ovladače ve variantách:

   95rl292a.exe	pro Windows 95/98 a Milenium
   Videum_2_10_Release_NT_W2K_XP.exe
   ntrl292a.exe	pro Windows NT 4.0, 2000 a XP

   Dle používaného operačního systému si stáhněte odpovídající soubor (dále budeme předpokládat Windows 2000) a spusťte jej.
2. Zvolte si adresář, kam budou ovladače a konfigurační soubory instalovány. Implicitně je to drive:\Program Files\Winnov Videum NT.
3. Zvolíme typ instalace; v našem případě: Typical.

   

4. Budete dotázáni, zda chcete vytvořit doplňující menu unožňující snazší vkládání obrázků do vybraných aplikací firmy Microsoft. Záleží čistě na vaší úvaze, my jsme vybrali kladnou odpověď.
5. Potvrdíme pokračování i přes to, že nebyla nalezena digitální signatura pro tento produkt.
6. Restartujte počítač.
7. V nabídce Winnov Videum NT -> Utilities spusťte program Videum Configure a nastavte požadované parametry.

   

3.3 Instalace grabovací karty Miro VIDEO PCTV (Studio PCTV)

Relativně frekventovaná grabovací karta Miro VIDEO PCTV byla původně dodávána s funkčními ovladači pouze pro Windows 9X. Dodatečně byl implementován i ovladač pro Windows NT.

Po převzetí výroby této karty firmou Pinnacle byl s jistým časovým odstupem nahrazen čip BT848 čipem BT878 a karta je dodávána s novým společným instalačním kitem pro celou řadu operačních systémů řady Windows 98/NT/2000/XP a novými aplikacemi pod názvem Studio PCTV. Ten naleznete na URL:

Ze sekce Support v části Home Video najdete nabídku PCTV a stáhnete si soubor Studio PCTVPCI402a.exe, který obsahuje ovladače a další programy pro práci s touto kartou. Primárně je podporována verze MS Windows XP. Po spuštění tohoto souboru se provede instalace a počítač je nutné rebootovat. Po novém startu je automaticky aktivován Studio PCTV Assistant, který prověří správnost instalace některými testy.

3.4 Kamera Video WebCam (USB)

Tato varianta předpokládá, že váš počítač je vybaven USB řadičem a že používáte operační systém MS Windows 98/2000/XP. V  tomto případě odpadá potřeba speciální grabovací karty neboť se USB kamera připojí přímo na USB port, resp. USB hub. Častou chybou méně zkušených uživatelů bývá vypnutá obsluha USB portu v BIOSu počítače; v takovém případě je samozřejmě nutná jeho aktivace.

Následující popis je věnován instalaci kamery Creative Video Blaster WebCam Go Plus. Tato kamera umožňuje v autonomním režimu pracovat i ve funkci digitálního fotoaparátu; proces instalace ovlivní pouze další podpůrné programové vybavení. Instalace v prostředí operačního systému Windows 2000 probíhá v následujících krocích (pro Windows 98/XP je postup analogický):

1. Do CD mechaniky vložíme instalační CD a zvolíme jakyk komunikace.
2. Povolíme pokračování instalace i přes fakt, že nabyla nalezena digitální signatura pro tento produkt.
3. Frekvenci síťového napájení v menu nastavíme na evropskou normu, t.j. 50 Hz.
4. Zvolíme komponenty, které požadujeme instalovat. Vzhledem k mutlifunkčnosti kamery můžeme zvolit všechny komponenty, snad s výjimkou MSIE 5.0, u kterého lze předpokládat, že jej máte již nainstalován, většinou dokonce i vyšší verzi.

   

5. Následující menu slouží k registraci produktu, která je volitelná, ale lze ji doporučit.
6. Zvolte složku, do které bude produkt instalován. Instalace se provede a postup se analogicky opakuje pro jednotlivé zvolené komponenty. Instalovaný ovladač kamery podporuje jak rozhranní Video for Windows [Videoblaster Web Cam Go Plus (VfW)] tak i Windows Driver Model [Microsoft WDM Image Capture (Win 32)]; dále popsaná variata programu vic si poradí s oběma rozhranními.
7. V nabídce Creative -> Videoblaster WebCam. Spusťte program WebCam Go Control, která umožní jednak ověřit funkci kamery (Live Cam)

   

   a dále pak nastavit příslušné parametry snímání obrazu (Settings).

   

4. Instalace aplikačního programového vybavení MBONE

4.1 Freeware varianta na bázi sdr, vic, rat, ...

Přesto, že je teoreticky možné aplikační programové vybavení MBONE pro operační systémy MS Windows přeložit ze zdrojových kódů, tuto cestu považujeme za značně dobrodružnou a určitě se jí raději vyhněte. Doporučujeme využít binární distribuce aplikací, které naleznete v archivu UCL nebo na některém ze zrcadel (např. ZČU).

Z archivu si do pracovního adresáře přeneste aktuální verze:

RAT	rat-4.2.23-win32.exe
VIC	vic-2.8ucl-1.1.5-win32.exe
SDR	sdr-3.0-win32.exe
WBD	wbd-1.0ucl4-win32.exe
NTE	nte-2.3-win32.exe

Binární aplikace jsou použitelné pro celou řadu operačních sytémů Windows 98/NT/2000/XP. Pokud byste měli s některou z aktuálních verzí problémy (v době tvorby tohoto návodu to byl prakticky pouze rat), je možné ve většině případů použít i ověřenou starší verzi dané aplikace (např. archiv UCL udržuje zpravidla i několik verzí zpět pro danou aplikaci). Výjimku tvoří program sdr, kdy do verze 2.7 byla implementace ve Windows značně nestabilní nebo v případě NT často nefungovala vůbec. Pokud použijete jiný typ grabovací karty než výše uvedené, ověřte si na URL:

do jaké míry je daná grabovací karta podporována (množina ovladačů zejména pro Windows NT je velmi omezená). S výjimkou MS Windows NT je možné použít i USB kameru nebo kameru připojenou prostřednictvím standardu IEEE1394.

V dalším textu budeme předpokládat, že máme instalovánu zvukovou kartu a "měli jsme štěstí" ve výběru a instalaci vhodné grabovací karty (či že se vzdáme vysílání videosignálu).

Instalace aplikací je již jednoduchou záležitostí. Kliknutím na odpovídající stažený .exe soubor začne probíhat vlastní instalace. Jsme vyzváni k zadání adresáře, kam mají být odpovídající aplikace instalovány (obr. 1).

Jedinou výjimku tvoří instalace programu sdr, kde jste navíc vyzváni k zadání jména složky, která se objeví v nabídce Start (obr. 2).

Tato jediná aplikace je pak nabízena jako vstupní bod MBONE aplikací. Některé starší implementace programu rat navíc vyžadují zadání uživatelského jména a jména společnosti (Company name).

Program rat prochází v poslední době zásadní inovací a velmi často jsou vydávány nové verze (v době tvorby tohoto popisu rat byla k dispozici verze 4.2.23). Přesto, že nová generace programu rat (verze 4), přináší řadu novinek zaručujících kvalitnější přenos zvuku, podařilo se nám zprovoznit program rat až od verze 4.2.2. V případě problémů doporučujeme instalovat poslední verzi "trojkové řady", tj. 3.0.35. Pro zájemce je k dispozici podrobný popis konfigurace programu rat.

Aplikace wbd používá Ghostscript pro import a zobrazení postscript souborů. Instalaci pro Ghostscript v. 5.10 naleznete v archivu UCL pod jménem ghostscript­install­win32.exe.

Aplikace NTE může používat různá národní prostředí (včetně češtiny). Pro prostředí Windows NT k tomu budete potřebovat soubor lang-nt.zip. Návod na instalaci je v souboru Readme.txt, který je součástí tohoto "zazipovaného" souboru.

Program RelaTe je zajímavý pokus o integraci nástrojů MBONE; pokud si jej chcete vyzkoušet, nainstalujte jej ze souboru relate-2_1-win32.exe z archivu UCL (uvedeno výše). Pro interface se stávajícím sdr je určen script sdr.tcl, který je třeba umístit do adresáře sdr, čímž se nabídka možností připojení do konferencí programem sdr rozšíří o nové tlačítko ReLaTe. Script sdr.tcl naleznete na URL:

zprostředkovaném i odpovídajícím odkazem v popisu programu ReLaTe na UCL.

Instalaci programu sdr doporučujeme dělat jako poslední; je totiž po ní nutný restart počítače.

4.2 Sdr plugin moduly

Program sdr má implementovan mechanismus, který umožňuje definovat způsob zpracování informací, které jsou součástí příslušných datových toků. Nejčastějším využitím je relativně jednoduchá implementace nových protokolů a formátů multimediálních dat prostřednictvím samostatných programů k tomu určených a volaných pomocí tzv. zásuvných (plugins) modulů. Způsob tvorby a použití zásuvných modulů lze dokumentovat na jednoduchém příkladě implementace příjmu zvuku v protokolu MP3:

#
#  SDR plugin for MP3 audio
#

media:        audio
proto:        RTP/AVP
protoname:    RTP
tool:         freeamp

fmt:14
{
  fmtname:    MP3
  flags:
}

flags:rtp://$(ADDRESS):$(PORT)

Každý modul musí být uvozen trojicí povinných příkazů (popisů) v následujícím pořadí:

media: medium
proto: protokol
tool:   jméno programu zajišťujícího zpracování

Příkaz protoname: je nepovinný, pokud se uvádí, pak zpravidla obsahuje mnemotechnický název protokolu. Podrobnější informace o jednotlivých příkazech a přípustných hodnot parametrů najdete v popisu protokolu SDP.

Dále následuje jedna nebo více definic formátů

fmt: formát

kde formát je specifikace zpracovávaného formátu (protokolu). Podrobnější a doplňující informace naleznete opět v popisu protokolu SDP.

Ve složených závorkách { } se pak zpravidla uvádí

fmtname: format  - což je zpravidla mnemotechnický název protokolu, který
                          pak bude uveden ve stejnojmenném poli menu programu sdr

flags:   volby   - případné volby (parametry) volání  požadovaného
                          programu z příkazové řádky pro zpracování požadovaného
                          protokolu.

Definice flags může obsahovat symbolické proměnné, z nichž některé mají předdefinovaný význam např.:

$(ADDRESS)      - IP adresa pro příjem a vysílání
$(PORT)         - port odpovídající uvedené IP adrese

Podrobný popis tvorby zásuvných modulů naleznete na adrese http://www-mice.cs.ucl.ac.uk/multimedia/software/sdr/plugins.html, resp. http://www-mice.cs.ucl.ac.uk/multimedia/software/sdr/plugtut. Zásuvné moduly SDR musí být uloženy v podardresáři plugins adresáře SDR, který je automaticky vytvořen při instalaci stejnojmenného programu.

5. Závěrečné poznámky

Oblast videokonferenčních metod a produktů se poměrně dynamicky rozvíjí. Některé aplikační oblasti použití se ukázaly méně důležité, jindy praktické aplikace vyvolaly u uživatelů rozpačité reakce či  dokonce zklamání. Ne vždy to bylo zaviněno videokonferencemi jako informační metodou, ale daleko častěji nezvládnutím   techniky, nesprávně zvolenou videokonferenční technologií, nedostatečnou propustností komunikačních linek atd.

Příkladů lze uvést celou řadu, za nejtypičtější lze považovat např. tyto: nesporné výhody multicastu na MBONE mohou být v zejména konferencích o malém počtu účastníků úspěšněji a efektivněji nahrazeny technologií H.323. Další takovou chybou může být snaha dovést multicast za každou cenu až ke stanici uživatele i v sítích, kde multicast dělá vinou výrobce síťového hardware jednoznačně problémy. Implementace např. systému virtuálních místností VRVS může potíže zcela odstranit nebo přinejmenším zmírnit. A podobných příkladů existuje mnohem více.

Oblast, kde lze očekávat největší rozvoj videokonferenčních technologií je oblast vzdělávání a zejména pak distančního. Zde čeká řešitele obrovský kus práce a jen letmý pohled na stránky internetu napovídá, kolik energie se této oblasti ve světě věnuje.

Šmejkal, Vašta, Veselá, duben  2002